Když se budete procházet po vietnamských městech
v nočních hodinách, možná si povšimnete postarších žen sedících na chodníku,
kolem kterých se bude válet hromada skořápek.
Já jsem si všiml a
k jedné takové babce jsem zašel. Ukázal jsem zvídavě na proutěný košík,
který byl přikrytý několika dekama a na kterém téměř seděla. O rozhovor jsem se
nepokoušel, neboť sem usoudil, že by to stejně nikam nevedlo. Nicméně se zdálo,
že babka pochopila, sice se poněkud spiklenecky usmívala, ale vzápětí zašátral
rukou pod dekou v košíku a vytáhla vejce. Kachní vejce, jak jsem měl
posléze zjistit. Strčila ho do mikroteňáku a k tomu přihodila pár lístků koření
a do papírku zabalila pepř se solí. Sáček mi podala a spod sukně vytáhla
pětitisícovku, abych pochopil kolik to, jako bude stát. Vytáhnul jsem tedy z peněženky
pět tisíc dongů, což je zhruba pět korun a nesl jsem si úlovek domů.
Vejce bylo tedy kachní, to
už jsem říkal, podává se spolu s pepřem, solí a ty listy, tak to je tzv.
Vietnamský koriandr respektive místním názvem rau ram. No a celé je to
k jídlu. Naservírované to vypadá asi takhle.
Nyní ovšem přichází moment,
kdy je třeba zjisti copak to je za vejce, jelikož ostatní ingredience, zas tak
zajímavé nejsou. Snad bych jen podotknul, že ten Vietnamský koriandr spíše
páchne, než voní ostatně jako většina jiných druhů pravých i falešných koriandrů,
ale to je otázka individuální chutě každého z nás. Vejce jsem ukotvil do
stojánku.
Přinesl jsem si lžičku
s tím, že jej v horní části nakřápnu, asi tak jak se to běžně dělá
s vejcem na měkko. První rána a nic. Druhá taky ne, až na potřetí skořápka
povolila. Není se, čemu divit tady se rozhodně nejednalo o žádnou měkkou hru.
Takže po sérii úderů lžičkou jsem se dopracoval do tohoto stavu.
Teď bude třeba odstranit
popraskanou skořepinu, říkám si. Pustím se do toho s největší opatrností.
Po chvilce se skořápka propadne a ve vejci se vytvoří zlověstný kráter.
Pomalu cítím, že začíná
přituhovat, nicméně pokračuju v odstraňování skořápky. Do vzniklého
kráteru prsty nestrkám. Po chvilce loupání, se vejce proměnilo v toto.
Začíná mi docházet, oč tu
běží. Loupu dál, protože co jinýho se dá v týhle situaci dělat. Přece to
teď nevzdám. Když vejce zbavím obalu, tak ho vhodím do misky, no a vypadá to
takto. Už nyní je jasné, že tato delikatesa je určena pro užší okruh gurmánů s pevně
ukotveným žaludkem.V podstatě je vejce v tomto stavu již připraveno
ke konzumaci. Nyní by bylo záhodno vejce nebo spíše kachňátko posolit a
zakousnout spolu s rau ramem.
To jsem, ale neudělal. Bylo
třeba zajít ještě o krok dál v tomto šíleném průzkumu místní kulinářské
speciality. Strkám do toho prst a odděluji zárodek od žloutku. Není to nic
příjemnýho, to mi věřte. Jedinou útěchou na této pitvě byl následně získaný a nezvratný
důkaz, že se jedná o vejce kachní.
No, závěrem bych jen dodal,
že jakkoli je trứng vữa,
tedy 12-ti až 15-ti denní nasazené kachní vejce následné uvařené ve vodě,
vyhledávanou a oblíbenou noční pochoutkou místních obyvatel, tak našince asi
zvláště neuchvátí. Pokud se do toho přeci jen pustíte, tak doporučuju moc to
nepitvat a rychle polknout. A pokud bych měl přiblížit chuť a vůbec celou tuto
záležitost, tak je to v podstatě takový asijský ham-and-eggs ve skořápce.