Z letiště nás odváží kolega Aibek, což jak jsem později
zjistil, vlastně ani jinak nešlo, protože v Kyrgyzstánu je Aibeků asi
tolik jako u nás Nováků, Novotných a Nových dohromady. Přiváží nás do
pronajatého panelového bytu. Zjistil jsem, že to je zde poměrně běžná a levná
alternativa i pro krátkodobé bydlení. Už vchod do domu a následná chodba
prozrazovala, že zítřejší ranní vycházka nebude rozhodně nezajímavá.
No a tu se pomalu dostávám k podstatě dnešního
příspěvku. Jako člověk, který strávil značnou část života v našem hlavním
městě, mně nemohla nepoznamenat komunistická architektura reprezentovaná
obrovskými, mnohdy neutěšenými kvádry určenými pro masové bydlení. Sám dnes
v jednom paneláku žiju. Nejsem z oboru a architektuře jsem se nikdy
nějak zvlášť nevěnoval, ale design panelových domů v Biškeku rozhodně
nenechá nikoho na pochybách, že i v tomto případě lze poněkud chladnou
linii trošičku „vyšperkovat“. Samotného by mne zajímalo, jak takové panelové
domy vznikaly. Představuju si to asi takhle: Přijel sovětský architekt,
namaloval krabici a pak přizvali z jurty pastevce umělce, který dům
doplnil o zajímavé motivy z tradičních vyšívaných látek. V mnoha
případech se projekt vymkl kontrole, jelikož nejeden panelák má doslova zašitá
okna do betonové krajky. Rozhodně dobré opatření proti lehkomyslným pokusům,
některých lidí o předčasné ukončení života volným pádem.
Jak postupuje čas, tak domy chátrají a na celkovém vzhledu
se podepisuje reálný kapitalismus po Kyrgyzsky, kdy každý opravuje svůj byt
podle svých možností. Není výjimkou, že se dokonce vybourá celá čelní stěna
pokoje, třeba v šestém patře a dozdí se cihlami s tím, že omítka že
se samozřejmě nerealizuje. Kolem paneláků se dost často provádí výsadba a často
jde o vzrostlé neudržované topoly a vysoké keře , které i v parném létu
vytváří takové zastínění přízemních bytů, že jsem se pravidelně probouzel po
desáté hodině ranní, jelikož počet luxů v místnosti odpovídal krtčí noře. Krom
jiného jsou chodníky kolem paneláků a vůbec téměř v celém Biškeku
prošpikované nejrůznějšími překážkami a jámami z nichž nejoblíbenější bývá
nezakrytý kanál. No, a když k tomu připočítáme, že v polovině města
nesvítí veřejné osvětlení tak se na večerní tahy vyplatí chodit s čelovkou.
Aby to zas nevypadalo, že to tady nestojí za nic, tak vězte,
že do Kyrgyzstánu se rozhodně nejezdí kvůli panelovým obchůzkám, ale kvůli
přírodě, která je skvostná a rozhodně ji všem vřele doporučuju. Už hned za
městem asi 30 minut jízdy je krásný národní park Al Archa, kde se v pohodě
vyšplháte do 3000 m.n.m a výše. Chtěl jsem se tady dnes jen podělit o několik
spíše netradičních fotek z této země. Takže šťastnou cestu.
